Poslední dobou jsme dost zanedbávaly náš blog, za to se omlouváme, ale po Římě jsme jely dom, kde jsme absolutně neměly čas na nic jinýho, než oblítávat rodinu a kamarády a já po tejdnu doma odletětla s kamarádkou do Paříže, kde jsme strávily pět dní u bráchy a já se pak vydala vlakem do Brestu. Janča, ta je na celý prázdniny na Rohodosu jako animátorka, takže jí trošku závidim to sluníčko a teplo. No a já jsem teď v Plouzané, což je malá vesnička asi 15 minut od Brestu, kde hlídám dvě malý holky. Normálně by jsme se nerozdělily a pravděpodobně zůstaly na prázniny v Marbelle, ale tahle moje aupair „práce“ byla naplánovaná už od zimy. Já se k týhle rodince dostala přes bráchu, kterej tu byl jako aupair před dvěma lety, no a jelikož já se učila frájinu na střední, přišlo mi to jako dobrej nápad si jí tady vylepšit. Už jsem tu třetí tejden a řeknu Vám, dává mi to docela zabrat. Je to celkem unavující se každej den soustředit na francouzštinu, hlídat děti, který z vás mají prdel a vůbec neposlouchají, většinu času tu jen prší a vy tu nemáte nikoho, s kým by jste si pořádně popovídali – to jsou negativní věci, co vám ten pobyt kazí. A ty pozitivní? Když zrovna neprší, je tu moře s nádhernou přírodou kolem, takže při každý volný chvilce vezmu kolo a razim (což bylo zatím jen třikrát). Rodiče a prarodiče holek jsou strašně super, krmí mě těma největšíma francouzskejma pochoutkama a samozřejmě se mi tu zlepšuje francouzština – sice pomalu, ale nebudu profík hned, že jo. Zatím jsem holky hlídala jen víkendy a jeden den v týdnu, páč měly ještě školu, ale za chvíli mi to vypukne. Trošku se toho děsim, hlídat je každej den - upřímně jsem si myslela, že to bude jednodužší a že to s nima bude zábava, ale zjistila jsem, že tohle pro mě neni. Vim, že jsou malý, nemají z toho rozum a třeba to tak ani nemyslí, ale ne vždycky jsou k Vám milý a dokonce i mě to zamrzí a pak Vás to kort nebaví. Každopádně bude těžký si udělat respekt, ale to zmáknu ne? Furt se snažim myslet pozitivně, mám se tu dobře, jídlo a ubytování zdarma, trénuju si frájinu a ještě dostávám zaplaceno, ale vim, že tohle je moje první a poslední práce jako aupair, možná po těch třech měsících ani nebudu chtít děti :D Ale pro Vás, co to s dětma opravdu baví, je to to nejlepší, co můžete dělat! Každopádně to pro mě bude skvělá zkušenost – to bez pochyby – ale už nikdy víc! Co se týče jídla tady – naprosto božský! Všude tu mají farmy, takže o kvalitní potraviny není nouze. Já jsem takovej všežrout, takže mi nedělá problém všechno ochutnat. Když zjistili, že jsem většinu z těch jejich mořských příšer nejedla, hned jsem to musela napravit! První víkend u francouzský babičky se jedli krabi (famozní!), mušle (delikatesa) a další možný pochoutky. Samozřejmě nikdy nesmí na stole chybět bageta. Sýry? Miluju je, všechny – nejlepší je podle mě kozí. Nesmím zapomenout na langusty a krevety – lahoda! Už jsem tu ochutnala i šněky a ústřice. Nad ústřicemi tu většina ohrnuje nos, prý to chutná jak voda z moře. Popravdě to bylo trošku slanější, ale klidně bych si to dala znova. Když je ochutíte citrónem, hned je to lepší! A šneky? Mooooc moc moc dobrý! Tady v Bretagni jsou specialitou palačinky, který se jedí jak na sladko, tak na slano. Já ochutnala obě dvě varianty a byly jak jinak než božský! Samožřejmě tu mají i spoustu sladkých zákusků a dortů, který vypadají úžasně, ale na mě je to všechno moc sladký. Jejich typickej koláč je plnej másla a cukru – nic pro mě. Asi takhle nějak (stručně) bych shrnula jejich kuchyni, asi zatím moje nejoblíbenější – necpou do všeho mouku, ke všemu se podává zelenina – moje gusto! Moc fotek s jídlem nemám, ale napravím a později dodám. Zatím se můžete pokochat jejich dechberoucí krajinou – samozřejmě na živo je to tisíckrát lepší.
