Po 42 dnech aupair práce se ty děti zvládají líp, už rozumíte i babičce, která mluví rychle jak když bičem mrská a mluvení se vám taky zlepšuje. Musím ale zůstat u toho, že děti nejsou nic pro mě, takže jsem vždycky ráda, když s holkama jedeme k prarodičům nebo něco podnikáme, protože to rychlejš uteče. No a minulý úterý jsme byly pozvaný na oslavu jejich dědy z táty strany. Jejich mamka nám ještě ráno sdělila, že nás večer bude doma čekat překvapení – to bude nafouknutej bazén na zahradě, řikala jsem si, protože nic jinýho mě nenapadlo. Po obědě jsme vyrazily do Portsale, což je malý přístavní městečko, kde mají prarodiče holek chatičku, asi tak 100 metrů od moře. Hned chvíli po příjezdu mi volala druhá babička, kde jsme, že se chtěla stavit. Za deset minut mi volala znova, že prý se u ní máme zastavit, až pojedeme večer domů (asi se chce rozloučit s Enorou (ta větší co hlídám), která pojede na dva tejdny pryč – další moje úvaha). Po večeři se rozloučíme a vyrážíme k babičce číslo 2, cestou malinko zabloudíme, protože navigace v autě není vždycky spolehlivá a často mě táhne nesmyslnýma cestama (ano, je to opravdu vina navigace :D). Jsme na místě, tahám děti z auta - teda tu menší, ta má vždycky se všim problém a nebo spíš semnou, což mě poslední dobou docela unavovalo. Jdeme dovnitř, zrovna se večeří, protože slyšim jak si povídají v obýváku – vejdu tam a co nevidim! Sedí tam moje mamka, brácha a jeho přítelkyně – co si budeme povídat, tohle jsem absolutně nečekala a hned jak jsme se na sebe s mámou podívaly, začaly jsme brečet – normálně bych asi nebulela, ale člověka to tu docela vyčerpá a tuhle změnu jsem vážně potřebovala! Řeknu Vám, tohle mi dalo tolik energie, byla jsem najednou tak strašně šťastná, že budu konečně s někym koho znám – a navíc se tu udělalo nádherný počasí. Takže jsem strávila úžasný čtyři dny s rodinkou – jezdili jsme na pláže, jedli famózní jídlo, pili francouzský víno a užili si těch pár dní spolu a to hlavně díky tý naší francouzský roďce, která nám to všechno umožnila! (vážně jsme nemohli narazit na lepší!) No a v neděli mi zase odjeli, naštěstí mi tu ale nechali perfektní počasí, takže jsem hned včera jela chytat barvu na pláž, která ze mě vybledla během toho děštivýho měsíce. Přidávám fotky z našich výletů a samozřejmě perfektní přírody, kterou tu mám všude kolem – když je krásně, je to přece jenom o něčem jinym že jo. Akorát vždycky zapomenu vyfotit ty hody, který pro nás připraví, příště to snad napravim!
