No do háje..jak to popsat... Z naprosto stoprocentně antipařícího a rodinnýho klidnýho prostředí u bazénku, kde se ucucávala količka a k odpolední svačince byla bábovka s kávičkou, jsem se dostala na místo, kde mě v pět odpoledne budí techno-workoutovej budík, že mám jít na další noční šichtu. Hodit sprchu, něco pojíst, zapít pořádnym turkem, dát si baloon místo jointa a další paárty může začít. Moje práce obsluhy v disco baru začíná v 6 odpo, ale nepáchne tam skoro ani noha až tak do osmi, takže do tý doby máme s klukama, mejma kolegama čas na drobný přípravy na noční párty a srandičkování. Jsme docela dobrá čtyřka, já jediná holka mezi třema fešákama , no prosíím, to si nechám líbit. Když se začnou trousit první lidi na večerní posezení při západu sluníčka tak mi teda začíná nějaká práce. Všechno se dělá v klídku a pohodičce, žádný stresy a rychlý kmety, s lidma si ráda pokecám, zeptám odkud jsou, jak se líbí na dovče, i na čechy se tu dost narazí a už táhnu náhlasit Spirosovi co má namíchat za drinky. Pohoda, klídek. Pořádnej nášup začíná odbytím půlnoci. O půlnoci do sebe kopnete připravenej panáček vodky s redbulem jako odstartovávací výstřel a jde se na to! V tu chvíli mi začíná největší masakr práce a zároveň už to práce neni, protože všichni začínají být na šlupky, postupem času my všichni, protože bez alkoholu by nikdo z nás tu šichtu nevydržel, do toho přijde ségra a už se točí drinky ve velkym... Tenhle článeček dopisuju s dvoutýdenním zpožděním, protože já tady nemám absolutně na nic čas, kromě práce, párty, pláže a spaní. I nato jezení zbývá strašně málo. Každopádně jsem si za ty dva týdny Corfu absolutně zamilovala. Našla jsem si tu byt za směšných 90 Euro na měsíc. Není to hotel Hilton, ale mám vlastní postel, koupelnu a kuchyň. Vedle v pokoji bydlí moje kolegyně z práce, která maká denní šichty, takže se v bytě absolutně míjíme. V práci jsem spokojená,nepřijde mi to totiž ani jako práce. Ono když pracujete se čtyřma mlaďasama, tak je to spíš sranda. Dost často se po zavíračce ještě zdržujeme v baru a děláme ptákoviny, třeba tancujeme na baru a zpíváme řecký hity do mikrofonu (jo už jsme totálně na šlupky), minule jsme naháněli myš a pak jí po sobě házeli (jo už jsme totálně na šlupky) nebo se koulujeme zbytkama ledu. Jednu srandu ale máme úplně nejradši, a to je, když Christo meje nádobí, tak Spiros dá do pet flašky trošku vody, hodí dovnitř suchej led a zavíčkuje. Vždycky to nějak nastraží a čeká se až to bouchne a to je pak nehorázná prdel, když Christo kvůli tomu vysype celou bednu skleniček :D to je pak samá maláka maláka (něco jako naše tyvole, do hajzlu, dement nebo tak). Tenhle článek dopisuju s dalším zpožděním, a to takovym, že už mě tu čeká posledních 12 dní a protože už to chci vážně dopsat, tak jen rychle ve zkratce shrnu ty nejsvětlejší body a nejdůležitější body. Všechno a všichni se tu jmenujou Spiros - od supermarketů až po mýho šéfa. Řekové mají všechno na párku, chodí do práce třeba i s dvouhodinovym zpožděním, to jenom maláka Jana tam stepuje radši ještě deset minut před. Víte jak se v Řecku dělá růžový víno? Jooo, myslim si, že to došlo všem. Děti tady řídí od 12 let motorky a sedá se tu za volant třeba i po pěti drincích, protože co si budem povídat, tady policajti neexistujou. A úplně stejně jako tady neexistujou policajti tak tady neexistuje hygiena. Ale je to tu božíííí!!! Za celou tu dobu jsem tu potkala kopu a kopu nových kamarádů –partičku šesti itálku z Milána s kterejma byla taková sranda- díky nim mi ty šichty utíkali jak voda. Slíbili jsme si, že až s Lenčou pojedeme procestovat ten jih Francie, tak zabrousíme i do Milána a navštívíme je. Dál jsem tu trávila čas s dvouma božíma frantíkama. Jednou jsme si vyrazili na výlet do Paleocastrici, nejkrásnější pláž tady, a fakt dobrý tyjo. Skáče se tam z útesů, z různých výšek do vody, ve skále je zabudovanej bárek, kde hrajou cool hity, no prostě nejlepší chill place u vody. No a před dvěma dněma mě tu nechala Lenča (jiná Lenča, Mločka mám furt ve Francii), co mě sem přijela na šest dní navštívit a myslim, že můžu řít, že si to tu i za tak krátkou chvíli zamilovala taky. Tři dny mi tu i pomáhala v práci, takže si něco vydělala. Každej den jsme se vyvalovali na pláží, chodili do restaurací důležitě na obídky, byli zadáčo v aquaparku, kafíčkovali, drbali a dokonce jsem si dovolila bez dovolení vzít day off a vyrazit celá česká grupa i s vtipnym Filipem (šefém animátorů tady z jednoho z hotelů) obrážet párty! Teď už je ale září, léto pomalu za náma, turistů ubývá, moje nohy jsou absolutně zničený z každonočního běhání po place. Oblečení se kousek po kousku zase ze skříně stěhuje zpátky do kufru, už se zas hlídá nejlepší čas na koupi nejlevnějších letenek a člověk už začíná přemýšlet kam se posunout dál. Možná se sem na zimu i vrátim, šefík mi řekl, že by byl moc rád, práci tu mám jistou a když vezmu i Mločka, proč by ne. Nebo že by přes zimu byl čas opustit na chvíli pláže, teplo a vyrazit do Holandska, kde mám taky už nabídku práce? (nevim proč, ale teď chci jen tak mimochodem zmínit, že jsem ani nedostudovala vejšku). No uvidíme kam nás vítr zas zavane, tohle na svobodě cestování miluju nejvíc, nikdy nevíte kde budete zítra a co se bude dít. Jediný co vim je, že teď nás čeká náš milovanej domov s Pepíkem na gauči a se špenátovobrokolicovym krémem na sporáku – Marbejko za chvíli jsme tam!!!!!!
