Někdo by řekl, že tím pádem se tu nedá do čeho píchnout, ale my jsme usoudily, že mimo sezonu je to tu snad ještě lepší. Sice musíte oželet ráchání v moři, přioblíknout si mikinu, ale životní tempo se tu po těch tunách turistů zpomaluje a začíná „rodinný a kamarádský období“. Všichni si opravují domečky, hotely se inovujou, pořádají se fajnový kamarádský sedánky a hromadný velký hostiny. A při takový přiležitosti jsme i my byly pozvaný na jeden takovej obídek. Přinesly jsme vínečko jako poděkování a už jsme pomáhaly krájet, míchat a prostírat. Byl to pro nás strašně krásnej zážitek, protože nám ta rodina hodně připomíná naše vlastní rodiny – bláznivý a veselý. Přes stůl lítal mix řečtino-albanštino-angličtino-češtino jazyka, ale nikoho to ani trochu netrápilo. Hodně jsme se nasmáli, hodně napili a hodně přežrali. Pořád jsme tu ještě neviděly všechno, co vidět chceme, ale zima je dlouhá a času dost. Práce nám jde jedna radost, šefík je spokojenej. Teď k nám už přichází jen místní, který jsou u nás naložený každej den, takže jsme se hodně rychle skamarádili a je to tu spíš jak doma. Pijete, dostanete najíst, pokecáte, pinknete si kulečník, procvičujete jazyky a je nám tu tak příjemně, že i když má jedna z nás volno, stejnak vysedáváme u nás v bárku. Kluci pro nás vymysleli takovou hezkou přezdívku, protože prej nejsme ani místní, ale už ani turistky, tak budeme greekists , jako spojení greek a turists. Občas vyhlásíme společně nějakej výlet, občas pro nás ty talenti uvaří, jako tradici už jsme si vypěstovali každodenní ranní kavičku v oblíbený kavárně, kde melou vážně nejlepší presso, co jsme zatím ochutnali. Aby jsme to tu pořád tak nekonečně nevychvalovaly musíme zmínit i něco, co až tak boží neni. A to třeba to, že ať bydlíte kdekoliv, chybí tam topení. Teď to ještě neni až zas takovej problém, ale už nás hodně lidí upozorňovalo, že v zimě to problém bude. Asi nás čeká investice do přímotopu. Další věc, která by se nám šikla a nemáme jí je nějaký vozítko, bohatě by stačil skutřík. Jinak asi máme všechno co potřebujeme. Je to o hodně jinej život než na kterej jsme byly do teď zvyklý. Žijete u moře, kolem sebe máte úplně nový lidi, většinou mluvící jinou řečí, ochutnáváte jiný jídla, nemáte žádný problémy (zatim), žádný povinnosti něco platit, muset vyřídit tohle a jít támhle. Absolutní volnost. A asi to takhle nepůjde celej život, ale dokuď je vám 22 tak takovej život je to nejlepší co si pro sebe můžete přát.
Starosti můžou počkat.....
