Dostaly jsme s Lenčou desetidenní prázky, protože náš bar musel zavřít,jako trest kvůli hlasitý noční hudbě. Ze začátku jsme si strašně libovaly, ale poslední dva dny nám tady prší, takže sedíme doma a modlíme se za lepší počasí. A jedna taková chvíle přišla zrovna včera. Tak jsme utáhly tkaničky, hodily ranec se sváčou na záda a už si to stály na busíkový zastávce (poprvé jsme zažily novej autobusovej systém kupování lístku. Tady si ho nekupujete u řidiče. Prostě si jdete rovnou pohodlně sednout a po čase k vám přijde týpek a vy si od něj rovnou z křesla ten lístek koupíte) Od léta mám jeden takovej skromnej sen – navštívit Achilleon. Nevím jak jste znalý v historii a jak moc se zajímáte o období Rakousko-uherska, ale tenhle zámeček nechala postavit cisařovna Alžběta Rakouská neboli Sisi. která si sem na Corfu jezdila léčit nervy a tvrdila, že ačkoli procestovala plno zemí, TAK Corfu je jedna z nejkrásnějších. Já o Sisi načetla desítky knih, stovky článků a prohlídla tisíce obrázků, takže si asi umíte představit jak moc velkej zážitek pro mě bylo tohle letní sídlo navštívit. Dostaly jsme s Lenčou každá svýho osobního průvodce – takovej ten malej diktafonek, na kterym namačkáte číslo a ono vám to začne vyprávět nějakej konkrétní příběh, dokonce i v češtině (že jste si mysleli, že jsme fakt za 8 Euro každá dostala nějakýho fešnýho průvodce co? :D).
Zámeček se skládá z přízemí a dvou pater. Na náš vkus má až moc zbytečných místností, kde třeba stojí jen jedno křeslo a stolek. Nádherný ale bylo vidět na vlastní oči její knihovnu a ložnici. No dobře, musely jsme si s Lenčou i přes přísné zákazy sáhnout. Konkrétně když jsme ohrabávaly její postel, JSME BYLI překvapený, že to bylo jak spát na betonový zemi. Nejvíc jsme se naobdivovaly nad zeleno-mramorovo-béžovym pokojem, který sloužil jako odpočinková místnost, kde se v minulosti pokuřovali doutníky kolem kulatého stolu a hrál mariáš. Dámy zas určitě polehávaly na lenoškách a skládaly básně. Už jen ta kombinace barev působila tak nějak zvláštně. Mě připomínaly mořský panny pod hlubinou moře.
Po pořádnym zážitku nám taky pořádně vyhládlo. Usmyslely jsme si zajít na pořádnou nálož čínskej nudlí, ale víte co bylo neveselý zjištění? Tady rozhodně nejsou číňani na každym rohu, tady nejsou totiž vůbec. Rozhodně ne v hlavnim městě. Tak jsme klasicky skončily s konzervou fazolí, cizrny a nějakou rejží zabalenou v listí, v grécký taverně jsme vyžebraly plastový příbory a už jsme to tlačily. Véča za dvě éčka a ještě se u toho nasmějete.
Prázky se nám pomalu krátí, tak doufáme, že nám počasí zas brzo dovolí zavejletit.
