Pamatuju si, jak jsem si minulou zimu do bloku napsala „Jet do Paříže“ a musím říct, že se mi to pěkně vydařilo a to rovnou 3x. Po třetí jsem se tam vydala na tři tejdny a proč vlastně? No, jakmile skončila na Corfu sezóna, všichni zmizeli a z místa kde se v létě vymění tisíce turistů se stal najednou pustej ostrov, kde zbylo akorát tak tisíc koček. Začala tam bejt šílená nuda a já z toho byla taky šílená. Potřebovala jsem zmizet někam, kde to žije a domů jsem hned nechtěla, tak mi brácha nabídl ať přijedu k němu do Paříže. S těžkým srdcem, že nechávám Janíka na Corfu jsem koupila letenku (teda tři, protože mimo sezónu z Corfu neseženete žádnej přímej let) a taky jsem zmizela.
Po příjezdu do Paříže jsem byla strašně nadšená. Jóóóóó jsem zase v tom nádherným městě, to bude pecka. Ale nebyla. Po tejdnu jsem začala šílet i v Paříži, brácha chodil do práce a já tam nikoho kromě něj neznala a docela jsem se tam kousala nudou. Nějaká brigádka nebyla možná, protože systém v Paříži je pravým opakem systému v Řecku, tam se musí naplánovat tisíc let dopředu, že chcete pracovat, obstarat všechny papíry a já nevim co všechno, takže to bych byla desetkrát doma, než bych někde pracovala. Brouzdání ulicema mě rychle přestalo bavit, protože jsem nebyla dostatečně vybavená teplým oblečením a ani bráchovo svetry a moje deková šála to nezachránily.
Ale konec brečení a taky něco o Paříži. Tohle město je moje srdcovka, dechberoucí architektura, v ulicích to voní po kávě, makronkách, sýrech, ale taky parfémech a pokaždý tu narazíte na obchody s věcma, o kterých jste ani nevěděli, že existujou. Inspirace tu na vás dejchá ze všech koutů, jídlo je famózní a ještě když k tomu začnou mluvit francouzsky, PARFAIT!! Vždycky bylo mým snem žít v Paříži, ale můj tří týdenní pobyt mi trošku změnil názor. Pokud nevyděláváte slušný peníze, vaše peněženka se ani nestihne prohnout, ta rovnou padá na kolena a kdyby jste se tam chtěli z žalu opít, asi byste museli prodat byt :D. Turistů se tam každej den taky vymění požehnaně a celkově je tam trošku blázinec. Ale když by jsme i tyhle věci, který jsou normální ve všech obrovskejch městech opominuli, ta atmosféra je úplně jiná, než když jsem tam byla před 7 lety. Vzhledem k situacím, který se za poslední rok udály, spíš to tam na Vás působí smutně a pochmurně. Jako kdyby se z města vytratila všechna radost. Na lidech je vidět jak mají strach, jsou uzavřený a zahleděný doslova do země. Jako kdyby jen přežívali ze dne na den a čekali, kdy se zase stane nějaká pohroma. Na jednu stranu se nedivim, ale tenhle život ve strachu by mě asi dohnal k šílenství. Něco jinýho je, když okolo sebe máte rodinu a přátelé, to je Vám pak jedno, kde jste.
Takže co z toho všeho vyplývá? Buďte s lidma který milujete, protože jinak je ten život o ničem.
