Když jsem v prosinci přiletěla domů, byla jsem tak nějak rozhodnutá, že už chci zůstat v Čechách, najít si práci, která mě bude bavit a při ní třeba časem cestovat. Jenže asi po měsíci jsem zase změnila názor a rozhodla se, že v tom cestování chci pokračovat, jenže jsem si v prosinci zaplatila kurz šití, kterej byl až do konce června, ten půl rok jsem tam zůstat musela - což jsem si nakonec skvěle užila! S Jančou jsme plánovaly, že se na léto přemístíme do Marbelly, pak jsme řikaly, že to prostě necháme bejt a rozhodneme se na poslední chvíli. Do tý doby jsem asi zase tak desetkrát změnila názor, chtěla jsem jet na jih Francie, do Švédska, na Corfu a měla jsem v tom takovej madlajz, že to stejně dopadlo úplně jinak. Furt jsem si dělala srandu a řikala Martě, jak za ní vyrazim do Londýna, tak ať se mi tam poptá po nějaký práci. Tak se sebrala, došla do restaurace kam s kamarádkou chodily na véču a zeptala se, jestli někoho nehledají. Prej: "Ptali se mě, jestli umíš anglicky, tak jsem řekla, že jo. Jóóó a ubytování ti zařídí." Byla jsem happy jak čtyři grepy a hned šla kupovat letenky - koupila jsem je ve čtvrtek a letěla v úterý :D. Ještě jsem na rychlo napsala nějakýmu klukovi na couchsurfingu, jestli by mě na pár dní ubytoval, on hned odepsal že jo a bylo to.
Najednou jsem zase byla v Londýně, tentokrát s krosnou na zádech a plánem zůstat tu dýl jak tejden. Dojela jsem za Marťou do Cockfosters a rovnou jsme zašly do restauračky, kde jsem měla pracovat. Přišel šefík, představili jsme se, řekl mi ať přijdu další den ráno v osm na zkoušku a hotovo dvacet, takhle se to dělá :D. Pak jsem si s Marťou koupily něco k snědku a sedly si do parku. Ve čtyři musela bejt Marťa zase doma a pracovat, tak jsem jí šla doprovodit, ona mě napakovala jídlem a já vyrazila směr High Barnet, kde jsem měla sraz s Connorem (ten, co mě u sebe ubytoval). Ještě vám ale musím říct fakt vtipnou historku. Jdu si takhle od Marti a blížím se k benzínce a na jejím kraji stojí dodávka, tak já že jí jako obejdu joo a asi na vteřinu se otočím a dodávka se najednou rozjela, přejela mi levou nohu a srazila na zem :D :D :D vystoupili dva mladí angličani, a hned jestli jsem ok. Řikám, trochu to bolí, ale chodim můžu, takže to zlomený nebude :D Chvíli mě tam opečovávali, ptali se, jestli mi mají zavolat sanitku a že mě klidně někam hodí. Tak jsem toho využila a řekla jim, ať mě dovezou na zastávku. Ta krosna byla strašně těžká a mě se nechtělo jít takovou dálku pěšky, tak jsem si schválně nechala přejet nohu :D Každopádně noha je dobrá, druhej den už mě vůbec nebolela.
No a teď ke Connorovi, sešly jsme se v sedm u Černýho Koně v High Banet. Sympaťák, hned jsme si padli do noty, povídali si o cestování, práci, lidech, světe a taaaak. Jo a je ze Zélandu mimochodem. Pak mi teda šel ukázat jeho bejvák. To kdyby jste viděli :D (fotky dodám pozdějc) Je to bejvalá nemocnice, kde bydlí maďaři, v chodbě mají posilku, pinpongovej stůl, rozladěný piano a všude blikají zelený světla. Ukázal mi svůj pokoj, kde má dva gauče, velkou postel, troubu, mini ledničku, dvě televize a křeslo po královně Alžbětě. Všechny tyhle věci plus elektrickou kytaru a ještě nějakej nábytek prej sehnal zadarmo přes nějakou aplikaci - vychytaný. Večer mi udělal drink a asi hodinu mi pak hrál na kytaru písničky, který složil, převlíkl mi peřiny a nechal mě spát v jeho mega posteli, zatímco on si lehnul na gauč - dobře se o mě postaral kluk jeden zélandskej.
Druhej den ráno jsem teda vstala, chytla bus a jela do práce. A co že to vlastně dělám, jsem servírka v restauraci plný turků. Dobře, pracuje tam i slovenka, řekyně, rusák a bulhar - dobrej mix ne? A jeden turek (Mehmet) žil několik let ve Švýcarsku, takže umí francouzsky - jsem pořád chtěla kámoše, se kterým si můžu pokecat ve frájině a tak už jednoho mám. No a všichni tyhle lidičky jsou prosím pěkně strašně skvělý! Hned po prvním dnu jsem si připadala jak kdybych je znala už nějakej ten pátek. Buď už jsem tak otrkaná, nebo prostě narážím na úžasný lidi, to bude ono.
Do restauraci chodí hlavně angličani, takže na začátku jsem se jich ptala pětkrát, než jsem zjistila co po mě vlastně chtějí, ale lepší se to každým dnem. Jinak se o mě v práci starají dobře, ráno si vždycky nadiktuju snídani a kluci mi jí vždycky s láskou uvaří :D a odpoledne máme klasicky tureckej oběd (což je většinou rýže a nějaká opečená zeleninka a maso).
Když jsem se šéfíka v práci ptala, co teda to ubytování, řekl mi, že ho pro mě bude mít až za dva tejdny, jenže tak dlouho jsem u Connora zůstat nemohla, tak jsem se začala shánět. Jakmile jsem se jen zmínila, všichni už se mi poptávali po kamarádech a nakonec mi můj kolega Valentino sehnal pokoj v domku se zahranou, 15 minut chůze od práce a hned vedle metra a busových zastávek. Majitel je taky turek, má svoje vlastní patro a já se dělím o koupelnu s nějakým chapíkem (toho jsem ještě neviděla :D). Nico (majitel) je strašně hodnej, hned mi na uvítanou koupil typický turecký zákusky, minule vařil tureckou večeři, tak mi hned přinesl ochutnat a vždycky se stará, jestli mi všechno funguje tak jak má. Prý mi i do pokoje dodá televizi a konvici. Jinak můj pokojík je malinkej ale za to útulnej - mám tu velkou skříň, komodu, postel se třema matracema, ledničku ááá výhled na zahradu, takže já jsem spoko. Tahle severní část Londýna, konkrétně Cockfosters, Oakwood a Barnet je strašně krásná, jsou tu všude parky, krásný rodinný domky a spoustu různých obchůdku a restaurací.
Sečteno podtrženo, je tu krásně! Řidiči patrovejch busů jezdí stejně bláznivě, jako ten ve třetím díle Harryho Pottera, když přecházim silnici tak se stejně koukám radši na všechny strany, protože jsem si na to furt nezvykla a vodovodný kohoutky otáčim taky pořád špatným směrem. Ale co, to chce čas a za chvíli to budu mít všechno zajetý. Jsem na sebe docela zvědavá, jak dlouho vydržím pracovat šest dní v týdnu (protože včera jsem chytla krizi a vyčítala si, že furt musím za každou cenu někam jet, ale abych dělala konečně práci, která mě fakt baví a naplňuje, to ne - ale rozhodla jsem se to změnit a teď už to vyjde!)
Tak zatím pápá lidičky, posílám vám anglickýho hudlana a brzo se zase ozvu. Láááááávjůů gáááájz :D <3
