Pracovali jste někdy s řekama? Tak já vám řeknu, že je to pěkně na hovno. Ale i přes to sedim už potřetí na letišti, kde mám svoje místo (je to blízko záchodu i koše a pěkně celej den ve stínu). Moje ségra mi řiká, že jsem hloupá, jak to vždycky po čase vzdám, ale já si myslim, že sem spíš odvážná, jak to zkoušim pořád dokola. Protože jestli se někde aspoň častečně cejtim jako doma, tak je to tady. V tomhle cikánově na entou. Jenže po čase tady z toho mám hlavu jak pátrací balón. Podělim se s váma o pár mých řeckých pracovních zkušeností. Většinu lidí zajímá, jak to jako děláme, jestli platíme agentuře nebo přes známí, nebo co. My to děláme na jednu stranu tou nejjednodušší a zároveň nejtěžší cestou. Prostě si koupíme letenky a pak týden chodíme a ptáme se po práci. Ještě nikdy nikde se mi nestalo, že bych nějakou práci nedostala. A na jihu ve většině případu dostanete jako bonus ubytování i jídlo (jídlo pokud se jedná o hotel). Minulý léto sem dostala práci v baru, peníze na ruku každej den a ubytko za 90 euro měsíčně, pokoj samostatně. Na podzim práci v baru, peníze na ruku každej den, plus ubytko i jídlo. Jenže k tomu všemu jsme dostali i hromadu albánců jako zákazníků a to sme pak upalovali až se za náma kouřilo (nic proti jakýkoliv národnosti, ale tohle bylo moc i na mě). No a tohle léto, až na pár omylů, kdy jsme se připletli někam, kde nám pak ve finále nezaplatili, sme se dostali do hotelu v maloměstečku jménem Sidari. Asi tak 80% hostů v hotelu byli češi, proto byl i šefík rád, že v nás našel pěknou výpomoc. I tady jsme dostali ubytko a jídlo, peníze na ruku každý dva týdny. Do teď to všechno znělo strašně krásně a ono to i ve většině případů krásný je, ale chci vám odhalit i věci, který pro většinu lidí zas tak krásný nejsou. Naše ubytko bylo v pohodě, dva velký prostorný pokoje s velkou terasou, kuchyní a koupelnou. Tak, a teď ta vtipnější část. Naše vana byla asi tak 30cm na 30 cm, záchod odmítal splachovat cokoliv co mělo víc než 2 gramy natož moje „polisteréňáky“, který sem prostě musela splachovat lavorem s vodou. Přes den jsme museli žít v regulérní tmě, protože náš domácí pronajímal apartmány na černo, tím pádem nikdo nesměl vědět, že tam bydlíme a tak sme museli mít přísně zavřený dveře od terasy, jakože inkognito. Na noc sme to měli milosrdně dovolený, ale to bysme zabili sami sebe kvůli těm komárskejm sviním na který nepomáhal ani Raid. Jelikož je náš domácí asi i silně věřící, věškerý návštěvy na byt jsou přísně zakázaný, hlavně ty noční. A nikomu nevysvětlíte, že už nám neni 12 i když na to některý vypadaj. Prádelnu jsme mohli používat jen když už byla zavřená. To znamenalo v 10 hodin večer jít, hodit věci do pračky, nastavit si budík a nebo počkat hodinu a půl a pak zas jít těch 10 minut z apartmánu do prádelny. Takže sem se na to ve většině případů zvysoka vykašlala a chodila smradlavá jak vopice. V práci je řekům všechno totálně ukradený. I kdybyste vy pracovali jen na 10% z toho co ste zvyklí, byli byste furt nejlepší a nejrychlejší ze všech. A výsledek toho všeho vlastně je, že odmakáte dvakrát tolik práce za menší peníze a oni si vás nemůžou vynachválit protože mají víc času si zakouřit, posedět a pokecat. Občas to vypadá třeba tak, že se jedno ráno vzbudíte, přijdete do práce a Nico, co doteď myl nádobí najednou vaří, protože kuchař dal ze dne na den výpověď, a vy mu vysvětlujete jak se zapínají sporáky. Pak posloucháte stížnosti od angličáků jak je maso nedovařený, že se nedá ani žvejkat. O jídle jako takovym bych mohla jináč psát knížky. Jak se ředí mlíko s vodou. Pančovanej alkohol. Kafe je ta nejlevnější polská kafová náhražka. No a když se jeden den nedojí kuře, druhej den jsou těstoviny s kousky kuřete, a když se nedojí těstoviny s kousky kuřete, hádejte co bude další den? Nojo, něco jako zapečený těstoviny s kuřetem a hráškem třeba. Organizace práce je na úrovní stáda zvířat zavřených v ohradě, všichni dělají všechno, takže ve finále neni hotový skoro nic. Ale víte co? I přes to všechno mají ty lidi můj obdiv. Pracují absolutně každej den minimálně 6 měsíců v roce. I přes to všechno miluju když jdu do práce a pod košilí a kalhotama mám plavky a po práci skáču rovnou do moře. Zbožňuju když si po tý chaotický práci pronajmu kajak a pluju na to tichý moře, od všech lidí a ruchu, odložím pádla a jen tak se sluním při západu sluníčka s výhledem na dechberoucí skalní útesy. Zbožňuju naše návštěvy těch nejkrásnějších místních kaváren. Když si po tý upocený práci dám sprchu, otevřu dveře od terasy a okno v koupelně aby se udělal příjemnej průvan při šeřícim se dni, natáhnu moje unavený nohy na postel a do uší pustim Coldplay. Tak co si člověk má vybrat? Nevím. V těhlech věcech jsem ještě trochu zmatená. Zatim mě asi baví prostě jen poznávat svět a nemuset se rozhodovat o tom, co mám ráda víc. Ten čas jednou přijde, já tomu věřim. A cvrkne mě to o nos jak ty tři ořechy.
Tak zdááár vy vopičáci.
